Alessandro: Ze dna až na vrchol ostravského barberingu

Dnes je z něj nejen majitel tří úspěšných barbershopů, ale také spoluzakladatel parahokejového týmu Flamingos Ostrava a člověk, jehož příběh je důkazem, že i ta nejtěžší rána osudu může být začátkem něčeho velkého.

Alessandro, tvůj životní příběh je neuvěřitelný. Dnes jsi úspěšný barber, ale předcházel tomu pád z osmi metrů a amputace nohy. Vnímáš zpětně ten osudový moment jako prokletí, nebo jako požehnání, které tě nasměrovalo tam, kde jsi dnes?

Ten pád z osmi metrů mi fakt změnil život vzhůru nohama. Ten rok, pár měsíců před nehodou, umřela moje mamka. A právě díky ní jsem pak našel to kouzelné řemeslo, které mi tady zanechala – holičství. Děda byl holič. Já jsem to vzal za správný směr a chtěl jsem ukázat, že i s hendikepem se dají dělat velké věci. Takže jsem to vlastně otočil ve svůj prospěch.

Tvá přezdívka „Alessandro" vznikla během deseti let, které jsi strávil v Itálii. Jak moc tě italská kultura a jejich smysl pro styl ovlivnily?

Miluju italskou kulturu. Žil jsem tam skoro jedenáct let, mám tam rodinu a ta mě hodně ovlivnila. Právě v Itálii přišel ten první dotek s břitvou. Potkal jsem starého barbera jménem Luigi. Dělal mi nádherně vousy – kotlety do špiček, holení pravou břitvou, kterou vytáhl ze sterilizátoru. Byl to neskutečný zážitek. Říkal jsem si: „Ty jo, proč v Česku nic takového nemáme?" U nás tehdy stříhaly jen ženské a holení bylo vlastně zakázané. Ale tenhle starý italský holič mě úplně nadchl. Věděl jsem, že tohle je práce, která by mě jednou bavila. No a po pár letech jsem se k tomu dostal jak slepý k houslím. Osud rozdává karty – a já jsem si vytáhl tu pravou.

Jak ses vlastně dostal k barberingu? Slyšel jsem něco o staré břitvě, kterou jsi našel na půdě. Co tě na barberingu nejvíc baví?

Na půdě jsem našel staré břitvy a nůžky po pradědovi. Byly tam i fotky, jak holí vojáky na pařezu. Otec mi tenkrát řekl: „To byl tvůj praděda, holič a lazebník." Zjistil jsem, že celá jeho rodina byla z rodu holičů. Po smrti mámy jsem chtěl udělat takový odkaz – pokračovat v tom krásném řemesle. Říkal jsem si, že ke mně budou jezdit klienti z celé republiky. A ono se to fakt stalo. Ustál jsem to i na jedné noze. Za to všechno děkuju své mámě.

A co mě na barberingu baví nejvíc? Kreativita a lidi. Jsem strašně komunikativní, miluju každého svého klienta. Na všechny se těším. S každým si můžu popovídat, nabrat nové zkušenosti. Lidi jsou pro mě inspirace. Já tím prostě žiju.

Z jednoho barbershopu jsi za pár let vyrostl na tři pobočky. Ta nejnovější se jmenuje „Alessandro Solo". V čem se liší?

Loni jsem otevřel třetí pobočku – Solo Alessandro. Je to pro mě osobní věc. Jsem tam sám s klientem, jeden na jednoho. Svoje kluky miluju, mám rád svůj tým, ale postupem času jsem zjistil, že potřebuju i jiný režim. Mám starší klienty – doktory, soudce – a ti chtěli většinou klid. Velký barbershop miluju, ten vibe, když to bzučí a jede hudba. Ale tady je to jiné. Jsem tam sám s klientem, nic nás neruší, povídáme si o čem chceme. Nikdo nás nemusí poslouchat.

Pověstné jsou tvoje nůžky Mizutani Pink Flamingo. Fakt poznáš rozdíl?

Moje Mizutani Pink Flamingo jsou fakt nebezpečné nůžky! Strašně jsem si na ně našetřil. Viděl jsem, že s nimi stříhá Bloody Butcher, první kolekce mi utekla, tak jsem šetřil na druhou. A jde poznat rozdíl – jsou perfektně vyvážené. Kolega Filip, kterému jsem je jednou půjčil, si málem ustřihl prst hned napoprvé. Vystřihl si tak brutální véčko, že říkal: „Ty jo, to jsou mega ostré!" Já jsem se s nimi naštěstí ještě nestřihl. Pro každého holiče je to krása mít něco takového.

Ale samozřejmě – není to jen v nůžkách, je to v rukách a v práci, která tě baví. Když si koupíš boty Jordan, neznamená to, že budeš skákat jako Jordan. A když budu mít Mizutani, neznamená to, že budu stříhat jako Lamonaca. Je to o talentu a o tom, kolik do toho dáte.

Jsi také českým ambasadorem značky pánské kosmetiky Pan Drwal. Co tě na této značce baví?

Díky tobě, Michale, jsem se stal českým ambasadorem polské značky Pan Drwal. Tu značku jsem si zamiloval, protože to dělají srdcem a kvalitně. Jejich produkty na vousy jsou bezkonkurenční. Olejíčky výborné, krémy po holení super, šampony taky. Už jsem si zvykl i na jejich pomády. Jsem rád, že tahle firma roste a můžu být její součástí. Za poměr cena a kvalita fakt doporučuju.

Které dva produkty od Pan Drwal nejraději používáš a proč?

Strašně rád používám řadu Steam Punk – olej a balzám do vousů. Udržuje to lesk, vousy krásně voní a nikde neodstávají. Klienti jsou na to zvyklí a spokojení. A pak řada Bulleit Bourbon – ta spolupracuje s kvalitní whiskey a vůně je tam fantastická.

Kromě práce jsi i sportovec. Spoluzaložil jsi parahokejový klub Flamingos Ostrava a sám hraješ v útoku. Proč zrovna „Flamingos"?

K parahokeji jsem se dostal v roce 2019. V Ostravě bylo mistrovství světa a já ten rok přišel o nohu. Když jsem viděl tenhle sport, řekl jsem si: „Tohle chci hrát!" Dostal jsem se s klukama do repre, ale řekli mi: „Hele, už jsi na to starý." To mě trošku mrzelo.

Za pár dní jsem šel do zoo s dcerou. A ta najednou říká: „Tati, tady jsou ti ptáci – oni stojí stejně jako ty na jedné noze!" V tu chvíli mi to docvaklo. Ostrava nemá svůj parahokejový klub. Tak jsme založili Flamingos – plameňáky ostravské! Hraju pravé křídlo, útok. Je to sport, který mě naplňuje. Ti kluci bojují s hendikepem a nevzdáváme to. V životě můžeš prohrát, ale nikdy se nesmíš vzdát.

Máš přes dvacet tetování. Které je pro tebe nejdůležitější?

Už jich je víc než dvacet, ale dvě mám nejdůležitější. To první mi tetovala dcera, když jsem slavil třetí narozeniny barbershopu. Pozvaný tatér jí půjčil strojek a ona mi na zápěstí vytetovala slovo „family" a přidala smajlíka.

A to druhé je moje srdcovka. Na loketní jamku – hodně bolestivé místo – jsem si nechal udělat srdce s monogramem mamky. Mám ji aspoň takhle blízko u sebe. Když už ji nemám kolem sebe, mám ji na ruce, na kterou se dívám každý den. Někdy z toho mám i slzy.

Co bys vzkázal někomu, kdo teď prochází těžkým obdobím, možná podobným jako jsi procházel v minulosti ty?

Chtěl bych vzkázat všem, co se potkají s těžkou situací – nehažte flintu do žita. Mějte kolem sebe pár dobrých lidí. Já jsem spoustu rádoby kamarádů od sebe dal pryč. Dal jsem na slova své ženy, přátel a dětí. Kousl jsem se do toho a dneska jsem takový, jaký jsem.

A hlavně – umějte si ze sebe udělat srandu. Humor je to nejcennější, co nám nikdo nevezme. Já všude mávám nohou, už tomu říkáme „noha hore". Festivaly, akce – všude mě tak znají. Buďte takoví, jaký jste. Na nic si nehrajte. A uvidíte, že se vám bude dařit.

Poslední otázka – za pět let ti bude padesát. Kde se vidíš?

Ta otázka je pěkně hrozná! Do padesáti jsem si řekl, že budu ještě stříhat. Potom bych chtěl pobočky předat synovi – za pět let mu bude dvacet a taky začal stříhat. No a já se vidím na Sicílii. Malé barbiere, místní staří pánové, klid. Tam chci dožít svůj život. Takže – uvidíme se na Sicílii! Díky všem za podporu a díky za rozhovor, Michale.

Alessandro díky moc za rozhovor!